Pro Fujifilm už dělám nějaký ten pátek, přesně asi 3,5 roku. Když jsme se dozvěděli, že má na trh přijít nástupce legendární X-Pro řady, říkal jsem si, že tenhle foťák půjde úplně mimo mě. Jak já jsem se mýlil…
Recenzí porovnávajících X-Pro3 s X-Pro2 nebo zkoumajících křivku dynamického rozsahu X-Trans IV snímače najdete na internetu spousty. Já jsem upřímně nikdy nebyl z těch fotografů, co by pixel po pixelu zkoumali na fotkách šum, chromatickou aberaci nebo třeba vinětaci objektivů. Obecně jsem spíš pocitovej člověk, a tak mi většinou spíš záleží na tom, jak se mi s kterým foťákem prostě fotí. Protože mojí prací pro český Fujifilm je znát dopodrobna každý nový foťák, vědět, co je v něm nového a prostě na něj mít názor, vzal jsem si takhle na nějakou dobu na focení i právě X-Pro3. A to změnilo snad úplně všechno.
Protože jsem mou DuraBlack X-Pro3 nedal z ruky, musíte se v článku spokojit s fotkami černé varianty X-Pro3, ale i v té je to krasavec.
Pokud budete chtít X-Pro3 porovnávat jen “na papíře” s ostatními modely Fujifilm, jen těžko vám vyjde jako vítěz (což se obecně bude stávat, i když budete porovnávat jakýkoliv Fujifilm fotoaparát s full-frame konkurencí, ale nenechte se zmást, věřte mi a vemte si Fuji aspoň na chvíli do ruky). Oproti X-T3 je o 10-15 tis. Kč dražší (záleží na povrchové úpravě, k tomu se ještě dostanu) a vlastně má méně funkcí, hlavně co se týče natáčení videa. Má menší EVF (elektronický hledáček), chybí mu čtyřsměrný ovladač vedle displeje, nepřipojíte battery grip a vyklápěcí displej, který musíte vyklopit, abyste ho vůbec viděli, zní na papíře jako holý nesmysl. Ale pak se vám tenhle foťák dostane do ruky. Rozhodl jsem se, že vypíchnu 3 hlavní důvody, proč si myslím, že X-Pro3 je naprosto boží kousek.
1) Povrchová úprava DuraTec. Tak tohle je špička. DuraTec je matný titanový povrch, který u X-Pro3 můžete mít buď v tmavší DuraBlack, nebo ve světlejší DuraSilver variantě. Je jedno, kterou zvolíte, obě jsou super. Co mě na tom ale baví nejvíc je to, jak na povrchu foťáku zůstávají vaše otisky. Ono to asi bude znít trochu divně, protože to obecně není moc žádoucí věc, ale tady mi to přijde super. Foťák vyndáte z krabice a on mění barvu podle toho, jak na něj saháte. Po čase zůstávají v těsné blízkosti tlačítek jinak barevná místa, na která prstem nedosáhnete a každá X-Pro3 je tak trochu jiná a víc osobní. Navíc tenhle povrch nejde poškrábat, prostě ne.
2) Možnosti nastavení barev přímo ve foťáku. Tohle se týká samozřejmě jen JPEGů, nicméně tolik možností nastavení výstupu zatím žádná Fujina nemá. Přidejte novou simulaci filmu CLASSIC Neg. a je hotovo. Světla a stíny tady nastavujete přes tónovou křivku, můžete si nastavit šum včetně jeho hrubosti, doostření, clarity, saturaci nebo třeba barevný chromatický efekt. Výsledkem jsou pak pro mě JPEGy, na které nemusím ani sáhnout a můžu je rovnou dát k sobě na Instagram, klientovi nebo na web. Fakt je ten, že jak jsou Fujifilm JPEGy focené třeba v Classic Chrome (ten jsem většinou používal do teď) normálně pružné a jde s nimi suprově hýbat v postprocesu, tak V CLASSIC Neg. simulaci toho v postprocesu už moc nevymyslíte. Nicméně to není ani tak vada, jako spíš prostě holý fakt.
3) Feeling. Tohle těžko napíšete do tabulek, žádná položka feeling tam prostě není. Ale tohle je něco, co podle mě dělá X-Pro3 tím, čím je. S tím foťákem je prostě radost fotit. Od toho, jak se drží v ruce, přes zvuk závěrky, až po to, co z něj leze. Mám pocit, jako by mě X-Pro3 chtěla v hlavě trochu vrátit do dob, kdy se fotilo na kinofilm - všechno si nastavím hned ve foťáku tak, že výsledné fotky už nemusím upravovat; nedávám foťák od oka po každém cvaknutí, abych se podíval na vyfocenou fotku, protože tam prostě nic neuvidím; na fotky se podívám až ve chvíli, kdy dofotím a “vyvolám” je tím, že je přetáhnu do počítače nebo do telefonu. Jako fotografovi mi X-Pro3 nastavuje prostě jinej mind set a to mi přijde super.
Zadní stavový displej je super věc, když potřebujete rychle popadnout foťák a běžet - ihned vidíte, jestli v něm máte karty a dostatečně nabitou baterku. Tahle věc už mě moc bavila na X-H1.
Musím se přiznat, že je mi upřímně jedno, jestli mám hledáček uprostřed, nebo vlevo a že průhledový “dálkoměrný” hledáček také nepoužívám. Nicméně EVF je pro mě u X-Pro3 naprosto OK, a to i přes to, že je menší, než hledáček u X-T3, na který jsem normálně zvyklý.
Takže ne, X-Pro3 není tabulkově ten nejlepší Fujifilm fotoaparát (i když třeba ostření od -6 EV? Miluju!), ale za mě je to naprostá bomba. Nevím, jestli bych ji chtěl mít jako jediné tělo, asi ne, ale rozhodně ji potřebuju mít a fotit s ní. Nutí mě fotit, nosit si foťák tam, kam bych si ho jinak nevzal, držet ji v ruce a čekat na ten správný moment.
Hrozně mě baví, co vlastně Fujifilm X-Pro3 říká a ještě víc mě baví, jak na internetových diskuzích někteří nadávají, jak tenhle foťák nedává smysl a jak s ním Fujifilm střelil úplně vedle. Naopak. Fujifilm podle mě s X-Pro3 střelil naprosto přesně. Rozdělil tím X-T a X-Pro řady od sebe mnohem dál, než tomu bylo doposud (kdy mezi X-T2 a X-Pro2 člověk vybíral v zásadě jen podle toho, jaké z těl se mu lépe drželo v ruce, případně podle umístění hledáčku) a to je podle mě přesně to, co měl udělat. X-Pro3 je fotoaparát pro blázny. A já jsem jeden z nich.
O.
Mrkněte se na pár fotek z X-Pro3, které jsem vyfotil na letošním Fujifilm Festivalu. Všechny jsou 100% JPEGy přímo z foťáku bez úpravy:
